Na úvod » LBdnes jako společenství
VÁNOČNÍ SVÁTKY
P. Pavel Liška, Netolice
Vánoční svátky
Když se lidé v běžném hovoru baví o Vánocích, mají zpravidla na mysli Štědrý den, Boží hod vánoční a svátek sv. Štěpána. 27. prosince řeknou: „Je po svátcích!“
Z pohledu liturgie to je jinak. Vánočními svátky rozumíme ty, ve kterých si připomínáme a znovu prožíváme události z dětství Pána Ježíše, případně okolnosti, které s nimi souvisejí.
Je jich sedm. Není to ani Štědrý den, ten až do setmění patří k adventu, ani svátek sv. Štěpána. To je svátek světce jako každý jiný během roku, jen se náhodou slaví těsně po Narození Páně. Které to tedy jsou?
1. slavnost Narození Páně – Boží hod vánoční
Slaví se 25. prosince. Oslava začíná modlitbou prvních nešpor na Štědrý večer. Při mši sv. v noci (nemusí začínat přesně o půlnoci – název „půlnoční“ je lidový) se čte evangelium o narození Ježíše v Betlémě (Lk 2,1-14), ve dne pak Prolog evangelia podle Jana (Jan 1,1-18), který vrcholí větou: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1,14)
2. svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa
Slaví se v neděli mezi Vánocemi a Novým rokem. V roce, kdy v tom týdnu neděle není, se slaví v pátek 30. prosince. Jeho smysl pěkně vyjádřil papež Pavel VI. ve svém kázání v Nazaretě 5. ledna 1964: „ ... může nám ukázat, co je to rodina, co znamená její společenství v lásce; jak závažná a skvělá je její krása, jak posvátná a neporušitelná je její podstata; může nám pomoci pochopit, jak vzácná je v rodině výchova, již nelze ničím jiným nahradit; může nás poučit o tom, jaké je vlastní poslání rodiny ve společenském řádu ...“ Jeden rok čteme úryvek z Mt 2,13-15.19-23 (o útěku do Egypta a návratu do Nazareta), druhý rok z Lk 2,22-40 (o uvedení Páně do chrámu) a třetí z Lk 2,41-52 (o dvanáctiletém Ježíšovi v chrámě). Všechny nám představují Svatou Rodinu pevně stmelenou láskou k Bohu i k sobě navzájem.
3. svátek Mláďátek, mučedníků
Jedná se o betlémské děti, které nechal zabít král Herodes, když se chtěl zbavit Ježíše. Na rozdíl od ostatních mučedníků, kteří svou smrtí vydali Kristu svědectví, tito malí chlapci zemřeli místo něho. Vypráví o tom evangelium podle Matouše (Mt 2,13-18). Tento svátek se slaví 28. prosince. Když připadne na neděli, vynechává se – přednost má svátek Svaté Rodiny.
4. slavnost Matky Boží Panny Marie
Je to nejstarší a nejdůležitější mariánský svátek celého roku. Titul „Theotokos (= Bohorodička, Matka Boží)“ přiznal Panně Marii efezský koncil v roce 431. Vyjadřuje podstatnou pravdu naší víry: Kristus je pravý Bůh a pravý člověk v jedné osobě. Oslava je poznamenána tím, že připadá na stejný den jako občanský Nový rok. Účastníci bohoslužeb se soustřeďují hlavně na vyprošení Božího požehnání pro nastávající rok a mariánská tématika bývá odsunuta na vedlejší kolej. Úryvek evangelia (Lk 2,16-21) připomíná také obřezání Páně, ke kterému došlo osmého dne po narození. V poslední době se ten den slaví i jako Světový den modliteb za mír.
5. slavnost Zjevení Páně
Východní křesťané ji pokládají za hlavní vánoční svátek. Co by bylo platné, že se Kristus narodil, kdyby nikdo nemohl poznat, že právě on je Bohem poslaným Vykupitelem?
Při mši svaté se čte evangelium o příchodu mudrců od Východu do Betléma (Mt 2,1-12) – proto se také lidově říká: „svátek Tří králů“ - ale ostatní liturgie připomíná i jiné události, které svědčí o Ježíšově poslání: křest v řece Jordánu a proměnění vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské.
Tradičním termínem pro slavení této slavnosti je 6. leden, ale může být přeložena na neděli mezi 2. a 8. lednem. V naší zemi je to zvlášť vhodné, protože na rozdíl od všech sousedních u nás není den pracovního klidu.
6. svátek Křtu Páně
Slaví se v neděli po 6. lednu. Jen v případě, že se slavnost Zjevení Páně přeložila na neděli 7. nebo 8. ledna, se slaví v pondělí po ní. Končí jím vánoční doba.
Při mši svaté se čte o této události ze všech tří synoptických evangelií – jeden rok Mt 3,13-17, druhý Mk 1,6-11 a třetí Lk 3,15-16.21-22.
7. svátek Uvedení Páně do chrámu
Slaví se 2. února, čtyřicátý den po Narození Páně. Dříve se jmenoval Očišťování Panny Marie a považoval se za mariánský. Tím se však jen zdůrazňoval jiný aspekt jedné a téže události. Čteme o ní v evangeliu podle Lukáše (Lk 2,22-40).
Bohoslužba začíná posvěcením svící a průvodem s nimi. Tak dáváme – podobně jako Simeon – najevo radost, že Kristus je „světlem k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu“ (Lk 2,32).
(převzato z časopisu Svatý Jan Prachatický)