Vítejte na stránkách Literátského bratrstva u kůru kostela sv. Václava v Netolicích
„Protož my tomu z mnohých porozuměvše, kterak ve všech téměř království Českého městech od času dávného to za obyčej se zachovává, že pro česť a slávu věčné a sv. Trojice a blah. vždy Panny Marie, matky Boží i všech Svatých každou neděli a každý den sváteční, pořádně vyměřených Svatých a Světic Božích všickni ti, kteříž
u m ě n í m l i t e r n í m a z p í v á n í m j s o u v y u č e n i k zpívání služby mše sv. se scházeti musejí a to ne náhodně, ale právem nějakým ustanoveným…“
Vilém z Rožmberka, Privilegium literatorum…, 1569
Již dříve listem daným v Krumlově Českém v pátek u vigilii sv. Bartoloměje apoštola r. 1555 potvrdil týž p. Vilém z Rožmberka literátům netolickým řád, kterýž by mezi sebou při SLUŽBÁCH BOŽÍCH v každý den Páně nedělský a o jiných slavnostech a svátcích církve sv. nařízených zachovávati chtěli.
ČLÁNEK PRVNÍ – že literáti mají, když se poprvé zvoní, do kostela se odebrati,
ČLÁNEK DRUHÝ – že mají míti knihu, statuta, kdež mají býti zapsáni,
ČLÁNEK TŘETÍ – že mají voliti dva starší čili předchůdce, ti mají literáty dle potřeby svolávati, určitě pak každoročně o suchých dnech k řádnému shromáždění, na čem se tu snesou, má do knihy zapsáno býti a platnost míti.
ČLÁNEK ČTVRTÝ pak stanovil, že každá osoba v Netolicích je vázána povinností jeden groš český o suchých dnech položiti na potřeby literátů.
Podle těchto zásad pak byly vyhotoveny stanovy o 17 bodech.
Toto literátské bratrstvo našich předků jsme v létě r. 2008 obnovili, v lednu 2009 úředně zaregistrovali u MVČR jako občanské sdružení pro duchovní hudbu (prac. název Literátské bratrstvo dnes /LBdnes/), na podzim téhož roku ohlásili českobudějovickému biskupství a představili veřejnosti při Hudebním setkání k poctě pana Viléma z Rožmberka na zámku Kratochvíle.
Během celého tohoto období (nultého ročníku) jsme zkoušeli nést závazek aktivní služby zpěvu podle vzoru starých kantorů – literátů (tj. liturgických hudebníků = těch, kteří hudebním literám a liturgii rozumí) při účasti na bohoslužbách, aby se mše sv. „sloužiti mohla slavně“. Celé bratrstvo nejprve do hierarchie vystavěli, dílčí společenství pak v rámci celku vytýčili a kůry pojmenovali, posvátné písně pro sebe upravovali, nové zpěvy skládali, přátele a sympatizanty zprvu s bázlivou nadějí hledali, poté s radostí hojně nacházeli a v neposlední řadě nemalými hmotnými oběťmi celý rok provázeli, abychom zjistili, zda je naše konání smysluplné. Většinu těchto snah lze vyslechnout a zhlédnout, neboť jsme je zvukově i obrazově archivovali podle známé pravdy „slova hýbají, ale příklady táhnou“ s nadějí na další šíření myšlenky literátské bratřiny – snad zase do desítek a stovek měst i městeček jako v časech minulých.
netoličtí měšťané – LBdnes (společenství pro obnovu hnutí literátských bratrstev)